Jak to celé probíhalo
Na OVVR v Březolupech jsme se přihlásili spolu s bráchou Artíkem, i do samotných Březolup nás vzali Artíkovi páníčci autem, což bylo naprosto skvělé. Z Brna jsme vyjeli o půl sedmé ráno, abychom na místo dojeli před osmou hodinou. Téměř současně s námi na místo dojel i Adam s kamarádem Vaškem, kteří nás přijeli podpořit až z Krnova :-*
Z parkoviště jsme šli kousek do kopečka, a tam, u myslivecké chaty, byl sraz všech účastníků. Už ráno mírně pršelo. Chvíli jsme stáli na dešti a čekali, co se bude dít. Proběhla kontrola pejsků, kteří mají pouze čip a ne tetování a pak už jsme se řadili podle plemen. Nejprve nastoupili flatíci, kterých byla převaha (10 z 23 psů), následovali labradoři, jedna duck tolerka a nakonec zlaťáci.
Paní pořadatelka Eva Hromádková nás přivítala a představila nám rozhodčí - pana Švédu a pana Hudlíka (starší pán, ale o to větší vtipálek). Následovalo losování čísel a kontrola tetování. A mě se rozklepala kolena a ruce :D Stáli jsme s Terkou vedle sebe a ona si vytáhla číslo 12 a já, světe div se, jsem si vytáhla číslo 13. Naše šťastná 13 (od té doby, co se nám Fíbátko narodilo v pátek 13.). Tak nějak mě to trochu uklidnilo a potěšilo. Kontrola tetování proběhla tak, že se mě starší pan rozhodčí zeptal, jestli je to TEN PES na což následovalo mé zděšené COŽE??? A on povídá: "Podívejte se mi do očí, je to opravdu váš pes, má to tetování?" Okamžitě jsem ze sebe zmateně vyhrkla číslo tetování 2992. To panu rozhodčímu stačilo a očividně ho pobavil můj zděšený a nechápavý výraz :D
Hned na to mi došlo, že jestli nás rozdělí do dvou skupin po 12-ti psech, tak já budu v té druhé skupině úplně první, což mě opět odrovnalo :D
Po seřazení podle čísel jsem si hned prohlédla 14. Byla to paní s flatem a nechtěla, aby se s Fíbem olizovali (Fíbo na něj byl taky zvědavý). Hned jsem se jí zeptala, jestli je ten její pes "vyjížděcí" nebo proč nechce aby se olizovali. Řekla, že není, ale olizovat se nemusí...Velmi příjemná paní :(
Na zkoušce povahy jsem byla snad nejvíc nervozní za celý den, byla by škoda vypadnout hned na začátku. Fíbo byl taky nějaký divný, nechápal, proč musí sedět u nohy, pořád se na mě díval s výrazem - Co se děje? Možná vycítil, že jsem nervní. Řekla jsem si, že půjdu raději dál od pejsků. No jenže všichni chodili úplně blízko a Šárka od Rockyho jediná šla asi půl metru od pejsků a rozhodčí ji hned řekli, ať jde blíž. Když na nás přišla řada, klepaly se mi ruce i nohy a hrozně jsem se bála, aby někdo nezavrčel. Všechno však proběhlo v klidu, Fíbo ani moc netahal, máme to dokonce na videu (díky Adi). Na konci řady se ještě olízali s Artuškem a první "disciplína" byla za námi. Jeden flatík zavrčel za celou dobu co šel podél řady asi 4x a také se nic nestalo.
Na disciplínu NOS jsme se přesunuli do lesíku. Nakonec byla disciplína trochu jinde, než měla původně být a než to nacvičovali na generálce, kterou paní Hromádková také pořádala. Lesík se mi ale na dohledávku líbil mnohem více, než zarostlá mýtinka, na které to mělo být původně, a na které byla potom střelba. Výhoda lesíku byla také v tom, že nebylo vidět, kam kachnu házejí a proto jsme nemuseli čekající pejsky moc zaměstnávat (aby létající kačku neviděli). Pořád jsem s napětím čekala, zda nás tedy rozdělí na ty dvě skupiny a co bude druhá skupina dělat. Ale nic :D Čekali jsme 3 hodiny, než všichni pejsci prošli disciplínou NOS. Šílenééééééé....Měla jsem chuť jet domů - celá mokrá, otrávená, unavená :( Fuj!
Ale jak si vlastně vedl Fíbo na NOSe? Byl mooooooc šikovný. Po příchodu k rozhodčím jsem se hezky nahlásila (vážení pání rozhodčí, pes Abbey Monty Out of Control a jeho vůdkyně Vendula Patíková, jsou nastoupeni k plnění disciplín OVVR), řekla jsem to dost udýchaně, protože kopeček k rozhodčím jsme vyběhli co nejrychleji :D Opakovala se scéna - "Je to opravdu ten pes?" Tak jsem (už zkušeně) odpověděla, že je to opravdu on, není vyměněný. Pak už jsem vypustila toho černého ďábla a Fíbo šťastný, že se může proběhnout krásně hledal, běhal z místa na místo, nepotřeboval další povel a kačenku hezky našel. Pan rozhodčí se mě zeptal, zda aportuje a po mé zamítavé odpovědi mi řekl ať ho tedy jdu pochválit a můžeme jít (nos 4, vrozená chuť k práci - malá pomocná 4).
Mimochodem - před námi jdoucí Artušek také hezky našel a kačenku dokonce přinesl (i když si Terka stěžovala, že ji zase strááááášně dlouho očuchával...chtěl ji trochu pozlobit ;) - takže Artušek také nos 4 a zároveň i aport z terénu 4 s poznámkou zvěř.
Při čekání u disciplíny NOS jsem se opět osmělila a šla se seznámit s pejskem, s kterým jsme měli jít na střelbu. Paní prostě nechápala, co po ní chci, i když jsem jí to řekla asi 4x. Každopádně se pesani očuchali, Fíbo nevyjel a její "nevyjížděcí" pes 2x zavrčel. To mě moc neuklidnilo, ale alespon to neinicioval Fíbo...
Artuš měl po NOSe větší pauzu a my jsme šli (spolu asi s polovinou pejsků) na aport v terénu s dummy. Paní pořadatelka se mě zeptala, zda si chci dummy hodit sama, to jsem odmítla a dummy tedy hodila ona. Zakutálelo se z cestičky kousek do trávy, což bylo lepší, protože se Fíbo víc těšil a musel ho trošku hledat a to ho baví víc. Dummy hezky vzal a běžel s ním k panu rozhodčímu, zavolala jsem jedno KE MNĚ! ale moc to nepomohlo, tak jsem k němu prostě přiskočila a dummy mu odebrala - aport z terénu 4.
Následoval aport z vody. Artušek opět s kačenkou - takže za ochotu k práci ve vodě i aport z vody 4 - s poznámkou zvěř. Fíbo mě chtěl trošku postrašit a udělat to napínavější. Pan rozhodčí vhodil do vody dummy a já jsem Fíba vyslala s povelem dones. Fíbo se rozběhl vpravo od nás, kde ležel velký kmen stromu a malilinkou chviličku ho očuchával - já jsem úplně ztuhla, což je vidět i na videu, naštěstí Fíbo hned skočil do vody a dummy hezky donesl. Čekala jsem, že nám za to třeba sníží známku za ochotu ve vodě, ale naštěstí jsme opět získali dvě 4. (ještě před aportem z vody jsme mohli nechat pejsky okoupat, čehož jsme s Terkou využily, takže nechápu, proč si ten kmen neočuchal předtím, lump jeden).
Na aportu z vody vypadla jedna goldenka - do vody vešla po lokty a dál ani krok, stažený ocas a plavat nebude :(
Zbyl nás tedy na chování po výstřelu sudý počet, což se hodilo. Panička od hnědého flata k nám přišla se slovy - Jé my jdeme na tu střelbu spolu? Což mě utvrdilo v její inteligenci, ale už jsem to nekomentovala. Flatík to korunoval tím, že vyjel po Artušovi a napnul ještě více moje nervy. Jak už jsem psala, střelba byla na velmi zarostlé mýtince (které pořadatelka říkala vznešeně "louka"). Na druhou stranu to bylo dobře, každý vůdce šel na jinou stranu a někteří pejsci se tak ani nesetkali a bylo snadnější je odvolat. Artušek šel s fenečkou LR a Terka se bála, že si budou moc hrát a neodvolá ho, ale Artušek se předvedl a nechal se hezky přivolat (takže opět známka 4). Naše střelba probíhala tak, že jsem vypustila Fíba a ten to vzal úprkem v prk přímo nahoru do kopce až jsem litovala, že jsem si nevzala tu píšťalku. S druhým flatem se setkali jednou - očuchali a nechali se být. Uf. Nechal se přivolat na třetí zavolání, ale než aby byl neposlušný mi spíš přišlo, že mě nemůže najít a neví, odkud se volání ozývá :D Na první přivolání běžel k druhé paní (která k němu byla blíž), na druhé dolů k rozhodčím a na třetí už mě konečně našel. Když ke mně běžel rychlostí blesku, rozhodčí na mě volal - Pozor ať tě neporazí! Pche, to už máme dávno natrénované - Fíbo předemnou zpomalil a hezky sedl - chování po výstřelu 4, kontakt s vůdcem 4. Rozhočí mi říkal, že je Fíbo pěkný temperamentní divoch a že se s ním ještě natrápím protože se může dožít až 14-ti let. Kéž by tu byl se mnou 14 let (to jsem taky rozhodčímu řekla) :)
Poslední disciplína bylo vodění na vodítku - naše velká slabina. Myslím si, že nám trochu pomohlo, když jsme ještě těsně předtím chození u nohy vyzkoušeli a trochu jsem Fíba sprdla a vytahala. Chůze na vodítku byla docela dobrá (semtam jsem na Fíba vrkla, když zrychloval, ale dobrý) nazpátek šel nejprve krásně u nohy a těsně u rozhodčích samozřejmě zrychlil a předběhl mě, tak jsem ho čapla za zadek a posadila zpět. Čekala jsem sníženou známku. První co se mě rozhodčí zeptal potom co jsme došli bylo, zda je moje bunda nepromokavá :D :D :D Samozřejmě, že nebyla. Rozhodčí okomentovali náš závěr chůze, ale přesto nám dali dvě 4. Řekla jsem, že se Fíbo trošku předbíhá, protože se moc těší. Rozhodčí se hned zeptal, na co se těší. Tak jsem řekla první, co mě napadlo: "Na všechno." :D
A je to za námi, paráda!!! Úleva, obrovský balvan ze mně spadl!!!
Vzali jsme pesany a jeli se občerstvit a zahřát na benzínku. Asi po hodině jsme se vrátili zpět a výsledky stále nikde. Čekali jsme ještě asi půl hodinky a pak už to vypuklo. Vítězem zkoušek se stal Abbey Artuš Out of Control - náš brácha Artík (jako bych to neříkala)!!! Ještě jednou moc gratulujeme!!! Dostal krásný pohárek a balonek s malinkým dummíčkem. Každý dostal tašku s mlskami a mohl si k tomu ještě vybrat jeden z vystavených dárků. My jsme si také užili svých 5 vteřin slávy a vybrali si také balonek na šňůrce a malinký dummíček na klíče. Po vyhlášení Terka pronesla moc hezký proslov, provolali jsme retrieverům ZDAR a mohli jsme jet domů. My jsme se ještě vyfotili s Kristýnou Šedou (naší trenérkou), která nás přijela podpořit a vydržela až do konce. Všichni její žáčci prošli v I.ceně.
Páni rozhodčí byli hodní a milí, starší z nich mi celou dobu tykal, takže jsem si trochu připadala jako jeho vnučka, ale nevadilo mi to. Jejich posuzování bylo (co jsem mohla sledovat) korektní, ne příliš přísné, ale spravedlivé.
Až na počasí, kdy opravdu celý den pršelo a já byla mokrá jak hadr na podlahu, a až na nekonečnou disciplínu nos, se mi zkoušky líbily, ale další v dešti už NE!!! :)
Samozřejmě přestalo pršet v momentě, kdy jsme nastoupili do auta na cestu domů.
Moje fotky a videa zde.
Pájovy fotky (jak z generálky na OVVR, tak ze samotných OVVR) zde.